Dělostřelecký ples
Dělostřelectvo 1. československého armádního sboru se vyvíjelo od vzniku jednotky postupně a svoji sílu získalo po náboru Volyňských Čechů a později i dobrovolníků z Podkarpatské Rusi. Koncem roku 1944 se skládalo z pěti dělostřeleckých pluků, dvou „houfnicových", vyzbrojených kromě houfnic ráže 122 mm vz. 1938 i 120 mm plukovními minomety vz. 1938, dvou protitankových pluků se 76 mm kanóny vz. 1942 a jedním sborovým plukem s kanónovými houfnicemi ráže 152 mm vz.1937. I když pluky nebyly lidmi a technikou zcela naplněny a několik děl a minometů zůstalo u pěších jednotek sboru na Slovensku, působilo u Jasla asi 2500 čs. vojáků a důstojníků s přibližně 90 děly a minomety ráže nad 76 mm, čímž se tato akce stala největším válečným nasazením čs. dělostřelectva v dějinách. Kromě uvedených pluků do bojů zasáhla i rota osmi obrněných vozidel 1. čs. tankové brigády v SSSR.
Vystoupení československých dělostřelců u Jasla bylo sovětskými představiteli vysoce hodnoceno. Velitel 38. armády generálplukovník K.S. Moskalenko zaslal veliteli 1. čs. armádního sboru brigádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi telegram, v němž vyslovil „svůj dík příslušníkům sboru za vynikající činnost dne 15. ledna 1945“. Velitel sovětské 70. gardové divize generálmajor Gusev se o československých dělostřelcích pochvalně vyjádřil i u nejvyššího sovětského představitele Stalina, který udělil 2., 4. a 5. dělostřeleckému pluku čestný název „Jaselský“. Oceněním všem československým dělostřeleckým jednotkám bojujícím u Jasla bylo v roce 1949 vyhlášení 15. ledna
Dnem československého dělostřelectva a později i raketového vojska.
Na počest této události se každoročně koná v polovině ledna „DĚLOSTŘELECKÝ PLES“, který pořádá oddíl kopané Dukla Hranice v čele s předsedou Ing. Jaromírem Barošem jako hlavním organizátorem a ve spolupráci s hranickou posádkou. Tato tradice se udržuje již několik desetiletí a to od doby, co byly v posádce Hranice dislokovány oddíly raketového vojska a dělostřelci.
2025
Tradiční dělostřelecký ples se koná 17.ledna 2025
Místo: Zrcadlový sál v kasárnách gen. Zahálky, tř. ČSA 457, Hranice
Hudba: K tanci i poslechu hraje multižánrová kapela "Martin Láska & Band"
Objednání lístků a reservace Jaromír Baroš tel. 604 585 326, Josef Kulišťák tel. 723 076 415
Cena vstupenek s místenkou: 250,- Kč
Bohaté občerstvení : Zajistí pořadatel
Vstupenky:
2025
2020
2019
2018
2017
2016
2015
2014
2013
2011
Zasedací pořádek
SV. BARBORA
SV. BARBORA (LEGENDY)
Byla to prý krásná dcera bohatého kupce Dioscura z Nikomédie (dnešní Turecko), zapřisáhlého nepřítele křesťanů, který se rozhodl chránit ji před vlivy špatného světa i nevhodnými nápadníky. Nechal proto vystavět věž se dvěma okny, kam ji zavřel. Tam žila v přepychu s početným služebnictvem. Zvláště chtěl zamezit tomu, aby nepřijala stále se rozmáhající nové náboženství – křesťanství. To se mu ale nepovedlo. Jednou Barbora předstírala nemoc a kněz, převlečený za lékaře, ji pokřtil. Nechala pak probourat zeď pro další okno, symbolicky to znamenalo Svatou trojici. Když to její otec zjistil, byl vzteky bez sebe a chtěl ji na místě zabít mečem. Barboře se však podařilo uprchnout do hor. Jedna skála se před ní zázračně otevřela a Barbora se skryla ve skalní puklině (proto je patronkou horníků). To vše viděl jeden pastýř, který v okolí pásl své stádo, stal se svědkem tohoto zázraku a otci pak prozradil dívčin úkryt. Rozlícený otec ji vydal soudci, ale i přes bičování se Barbora své víry nezřekla, a tak byla odsouzena k smrti. Hlavu ji sťal svým mečem vlastní otec. Jakmile však hrůzný čin vykonal, sjel z nebe blesk a na uhel ho spálil (z té příčiny se stala patronkou dělostřelců a pyrotechniků). Podle legendy se modlila před svou smrtí za kající hříšníky, a proto je též vzývána jako přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti. Sv. Barbora patří mezi nejuctívanější panny mučednice a je podle legendy označována i za patronku týraných a opuštěných dětí, ale především je známá jako patronka horníků, ale pod její ochranou jsou i kameníci, dělostřelci, a i jiní pracovníci zacházející se střelným prachem. Dále je patronkou slévačů zvonů, zvoníků, pokrývačů, tesařů, řezníků atd. Sv. Barbora je nejčastěji zobrazována s věží v ruce nebo u nohou, někdy také drží v ruce kalich jako symbol víry nebo meč, který odkazuje na její smrt. Na některých výjevech má u nohou dělo. Zasvěceno jí je řada kostelů i chrámů (mimo jiné třeba Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře).
